Tábor Do divočiny!

Na tábory jsem jezdil celé dětství a s dospíváním jsem se těžko loučil s představou, že bych přestal. Často jsem plakal, když to končilo a jelo se domů. A tak jsme se k tomu vrátili s mojí skvělou ženou Kateřinou. Často se mi stává, že jdu prostředím, třeba borovicovým lesem a ucítím nějakou vůni, která mi vyvolá bleskovou vzpomínku na to, jak jsem se někde jako dítě plížil a byl plně ponořen do světa, na který jsme si zrovna hráli. Teď se snažíme s celým týmem vedoucích tyhle vzpomínky a to co nás formovalo v dětství, předávat do her a do všeho, co na táboře děláme. Vaření na ohni, malování uhlem, natáčení dokumentu a hraní divadla, noční hlídky a poznávání přírody. Chod tábořiště, kde neteče voda a není proud, to obnáší spoustu práce. Děti nám s tímhle zásadně pomáhají. Dělání dřeva, topení v kamnech, uklízení, vaření. Je krásný pozorovat, že když jim dáváme důvěru, zapojí se s nadšením a učí se, že je fajn mít kousek odpovědnosti za celý tábor. Na táboře také děláme podcast, jeden z nich najdete v sekci rozhovorů v záložce Autor.