Fotka
Fotografování
Láska k focení přírody se u mě probudila ve 12 letech, když jsem si začal půjčovat oddílový foťák. Zaměřil jsem se na fotografování ptáků, kteří mě zajímají nejvíce. Stavěl jsem různé fotografické úkryty, čekal mnoho hodin v mrazu na orly mořské nebo se prodíral rákosím, abych vyfotil potápky roháče. Obnášelo to velkou trpělivost a dostatek času stráveného na jednom místě. Díky dlouhodobému pozorování zvířat jsem se sice naučil hodně o jejich chování, nemohl jsem ale naplno rozvíjet kreativní část fotografování a hrát si s novými nápady. V důsledku úbytku populací vodních ptáků na třeboňských rybnících v kombinaci s jejich plachostí, ubývá příležitostí k jejich fotografování.
Po střední škole jsem vyrazil do světa a rok a půl žil v Irsku, kde jsem se hodně naučil při focení mořských ptáků na divokých útesech. Postupem času jsem začal fotit starým analogovým foťákem na film. Baví mě nedokonalost snímků, barvy a nutnost přemýšlet nad každým záběrem. Fotografování mě trénuje v soustředěnosti, díky které jsem se naučil nevnímat hučení mých myšlenek a nebýt na toulkách přírodou jen tělem, ale i duší. Touhu získat snímky často přebíjí údiv z interakcí mezi zvířaty, prostředím a mnou, proto foťák v těchto momentech odkládám a jen pozoruji své okolí. Při fotografování lidí v krajině zachycuji hlavně momenty, ze kterých je cítit, jak příroda působí na lidskou psychiku.
